Praktický průvodce pro české orienťáky + naše zkušenosti z Tampere a Lahti
Když jsme s Martinou plánovali naši květnovou cestu do Finska, měl jsem jedno velké přání – zkusit si místní orientační běh. Finsko je přece jednou z kolébek tohoto sportu a byla by škoda odjet, aniž bychom si zaběhli alespoň jeden závod.
Jenže hned na začátku přišlo zklamání.
Procházel jsem internet, hledal termínovky a pořád jsem nemohl najít žádnou akci. Už jsem si říkal, že si ve Finsku zaběháme maximálně podle turistické mapy.
A pak se to změnilo.
Asi týden před odjezdem se začaly v oficiální termínovce objevovat jednotlivé závody. Nakonec jsme si nezaběhli jeden, ale hned dva orientační běhy – první u Tampere a druhý o den později u Lahti.
Dnes můžu říct jediné.
Bylo to jedno z nejlepších rozhodnutí celé naší cesty.
První finská zkušenost? Mapa v mobilu…
Ještě před prvním závodem jsme si chtěli finský orientační běh vyzkoušet sami.
V neděli 10. května jsme dorazili do lesa poblíž Tampere, kde už několik dní visela tréninková trať. Potkali jsme místního běžce, který měl papírovou mapu. Když zjistil, že jsme přijeli z České republiky a chceme si trať projít, ochotně nám mapu vyfotil do mobilu.
A tak jsme vyrazili.
Ve Finsku totiž funguje orientační běh trochu jinak, než jsme zvyklí u nás.
Po závodě nebo organizovaném tréninku často zůstávají lampionky v lese ještě celý týden. Pořadatelé odvezou pouze snímače čipů a kdokoliv si může stáhnout mapu z internetu, vytisknout ji nebo ji někde koupit a trať si projít kdykoliv během týdne.
Tohle se mi strašně líbí.
Nemusíte stihnout přesný termín.
Prostě máte čas a jdete běhat.
My jsme ale udělali jednu chybu.
Mapu jsme neměli vytištěnou.
Měli jsme ji jen v mobilu.
První tři kontroly jsme našli.
Čtvrtou už ne.
Ve finském lese člověk neustále přibližuje mapu, oddaluje ji, otáčí telefonem a snaží se najít správný směr.
Nakonec jsme další kontroly vzdali.
Byla to ale dobrá lekce.
Do lesa patří papírová mapa.
Žádný stres. Prostě přijdeš a běžíš.
V pondělí 11. května nás čekal první opravdový závod.
A hned první překvapení.
Nebyli jsme přihlášení online.
Nevěděli jsme, jestli to bude problém.
Nebyl.
Naopak.
Organizátoři byli neuvěřitelně vstřícní. Všechno nám vysvětlili, usmívali se a měl jsem pocit, že měli opravdu radost, když přijel zahraniční účastník.
Všichni, se kterými jsme mluvili, bez problémů komunikovali anglicky.
Zaplatili jsme startovné.
Dostali mapu.
Půjčili nám čip.
Martině dokonce zdarma půjčili kompas.
A mohli jsme vyrazit.
Žádný přesně určený startovní čas.
Žádné nervózní čekání v koridoru.
Mapu jsme si mohli studovat tak dlouho, jak jsme potřebovali.
Když jsme byli připraveni, jednoduše jsme odstartovali.
Tenhle přístup se mi opravdu líbil.
Kolik nás to stálo?
Ceny byly velmi příjemné.
Tampere
- startovné včetně mapy – 12 €
- půjčení čipu Emit – 5 €
Lahti
- startovné včetně mapy – 9 €
- půjčení čipu Emit – 3 €
Kompas jsme měli zapůjčený zdarma.
SIAC nebo Emit?
Musím přiznat, že jsem si po této zkušenosti ještě více začal vážit našeho systému SIAC.
Ve Finsku používají čipy Emit.
Fungují bez problémů, ale jsou větší a musí se zasouvat přímo do snímače.
SIAC je podle mě komfortnější.
Proběhnete kolem krabičky a je hotovo.
Na druhou stranu – člověk si během pár minut zvykne i na Emit.
Pět kilometrů může znamenat úplně něco jiného
Na obou akcích bylo možné vybírat z několika délek a obtížností tratí.
To se mi moc líbilo.
Vybere si opravdu každý – začátečník, rodina s dětmi i zkušený orientační běžec.
V Tampere jsem si vybral trať 5H.
Upřímně?
Koukal jsem hlavně na číslo.
Pět kilometrů.
To zvládnu.
Teprve později jsem zjistil, že písmeno za číslem není náhodné.
Pravděpodobně označuje obtížnost:
- H (Helppo) – lehčí varianta
- V (Vaativa) – náročnější varianta
A tehdy mi jedna věc došla.
Ještě štěstí, že jsem si vybral 5H.
Protože kdybych tehdy sáhl po 5V, mám trochu obavu, že bych ve finském lese možná byl ještě dnes.
Tampere – pravý finský orientační běh
První závod byl přesně takový, jak jsem si představoval.
Skály.
Borovicové lesy.
Močály.
Nenápadné pěšinky.
Naštěstí bylo mimořádně suché období. Ve Finsku tehdy dokonce platil zákaz rozdělávání ohňů, takže většina močálů byla poměrně suchá.
Stejně to ale nebyl jednoduchý závod.
Tady nestačilo běžet po cestách.
Musel jsem opravdu používat buzolu a běžet podle azimutu.
Odhadem devadesát procent postupů jsem řešil právě tímto způsobem.
A stejně jsem udělal několik chyb.
Nejvíce mě potrápil postup z kontroly 13 na 14.
Tam jsem byl úplně mimo.
Dvě kontroly jsem dohledával opravdu dlouho.
Po doběhu jsem se na sebe trochu zlobil.
Ale právě to je orientační běh.
Člověk se pořád učí.
Lahti – úplně jiný svět
O den později jsme se přesunuli do Lahti.
A jako bychom přijeli na jiný sport.
Místo divokého lesa nás čekal nádherný lesopark.
Cesty.
Spousta cest.
Úzké.
Široké.
Lesní.
Štěrkové.
Asfaltové.
Najednou jsem buzolu téměř nepotřeboval.
Orientoval jsem se hlavně podle cest a jejich křižovatek.
Tenhle styl mi seděl mnohem více.
Tentokrát mi větší problém způsobila pouze jedna kontrola, kdy jsem si spletl cestu a odběhl jinam, než jsem měl.
Jinak jsem měl z orientace výborný pocit.
Bylo fascinující zažít během dvou dnů dva naprosto odlišné světy orientačního běhu.
Livelox – závod nekončí v cíli
Další věc, která mě nadchla, byl Livelox.
Po závodě jsme si mohli nahrát GPS záznam z hodinek a propojit ho s konkrétní akcí.
Najednou člověk vidí svůj skutečný postup.
Může porovnat varianty s ostatními závodníky.
Zjistit, kde ztratil čas.
A hlavně se poučit.
Podle mě je to skvělý nástroj pro každého, kdo se chce zlepšovat.
Malé orientační tržiště
Na obou akcích byly také stánky s orientačním vybavením.
Boty.
Ponožky.
Kompasy.
Doplňky.
Různé drobnosti.
Pokud jste něco zapomněli doma nebo si chtěli přivézt malou vzpomínku z Finska, nebyl problém.
Jaké z toho máme pocity?
Po pravdě?
Po obou závodech jsme odjížděli s výbornou náladou.
Ano, po Tampere jsem byl na sebe trochu naštvaný kvůli několika dohledávkám.
Lahti mi naopak sedlo téměř dokonale.
Ale právě díky tomu jsem si uvědomil jednu důležitou věc.
Orientační běh není jen o výsledku.
Je o rozhodování.
O práci s mapou.
O schopnosti poučit se z vlastních chyb.
A hlavně o radosti z pohybu v nádherné přírodě.
Rozhodně nelitujeme, že jsme se těchto závodů zúčastnili.
Byla to jedna z nejhezčích částí naší cesty po Finsku.
Kde hledat orientační závody ve Finsku?
Pokud plánujete cestu do Finska a chtěli byste si také zaběhnout místní orientační závod nebo trénink, doporučuji oficiální kalendář finského orientačního svazu:
👉 https://irma.suunnistusliitto.fi/public/competitioncalendar/
Najdete zde závody, tréninky i samostatné tratě po celém Finsku.
A moje rada na závěr?
Nebojte se jet.
Nemusíte se bát ani jazyka, ani registrace.
Stačí přijet, usmát se, zaplatit mapu a vyběhnout.
Možná se cestou párkrát ztratíte.
Ale právě díky tomu objevíte něco, co se z turistického průvodce nikdy nedozvíte.