Praktický průvodce pro české orienťáky a naše zkušenosti ze závodů v Tampere a Lahti.
Když jsme s Martinou plánovali naši květnovou cestu do Finska, měl jsem jedno velké přání – vyzkoušet si místní orientační běh. Finsko je přece jednou z kolébek tohoto sportu a byla by škoda odjet, aniž bychom si zaběhli alespoň jeden závod.
Jenže hned na začátku přišlo zklamání.
Procházel jsem internet, hledal termínovky, ale dlouho jsem nemohl najít žádnou vhodnou akci. Už jsem si říkal, že si ve Finsku zaběháme maximálně podle turistické mapy.
Asi týden před odjezdem se však začaly v oficiální termínovce objevovat jednotlivé závody. Nakonec jsme si nezaběhli jeden, ale hned dva orientační běhy – první u Tampere a druhý o den později u Lahti.
Dnes můžu říct jediné: bylo to jedno z nejlepších rozhodnutí celé naší cesty.
První finská zkušenost: mapa v mobilu
Ještě před prvním závodem jsme si chtěli finský orientační běh vyzkoušet sami.
V neděli 10. května jsme dorazili do lesa poblíž Tampere, kde už několik dní visela tréninková trať. Potkali jsme místního běžce s papírovou mapou. Když zjistil, že jsme přijeli z České republiky a chceme si trať projít, ochotně nám mapu vyfotil do mobilu.
A tak jsme vyrazili.
Ve Finsku totiž funguje orientační běh trochu jinak, než jsme zvyklí u nás. Po závodě nebo organizovaném tréninku často zůstávají lampionky v lese ještě celý týden. Pořadatelé odvezou pouze snímače čipů a kdokoliv si může stáhnout mapu z internetu, vytisknout ji nebo někde koupit a trať si projít kdykoliv během týdne.
Tohle se mi velmi líbí. Nemusíte stihnout přesný termín. Když máte čas, jednoduše vyrazíte do lesa.
My jsme ale udělali jednu chybu – mapu jsme neměli vytištěnou. Měli jsme ji pouze v mobilu.
První tři kontroly jsme našli. Čtvrtou už ne.
Ve finském lese člověk neustále přibližuje a oddaluje mapu, otáčí telefonem a snaží se najít správný směr. Nakonec jsme další kontroly vzdali.
Byla to ale dobrá lekce.
Do lesa patří papírová mapa.
Žádný stres. Prostě přijdeš a běžíš
V pondělí 11. května nás čekal první opravdový závod.
Hned přišlo první překvapení – nebyli jsme přihlášení online a nevěděli jsme, zda to nebude problém.
Nebyl.
Organizátoři byli neuvěřitelně vstřícní. Všechno nám vysvětlili, usmívali se a měl jsem pocit, že je opravdu potěšilo, když přijel zahraniční účastník. Všichni, se kterými jsme mluvili, bez problémů komunikovali anglicky.
Zaplatili jsme startovné, dostali mapu, půjčili si čip a Martině dokonce zdarma zapůjčili kompas.
Pak už jsme mohli vyrazit.
Nebyl stanovený přesný startovní čas, žádné nervózní čekání v koridoru. Mapu jsme si mohli studovat tak dlouho, jak jsme potřebovali. Když jsme byli připraveni, jednoduše jsme odstartovali.
Tenhle přístup se mi opravdu líbil.
Kolik nás to stálo?
Ceny byly velmi příjemné.
Tampere
- startovné včetně mapy: 12 €
- zapůjčení čipu Emit: 5 €
Lahti
- startovné včetně mapy: 9 €
- zapůjčení čipu Emit: 3 €
Kompas jsme měli zapůjčený zdarma.
SIAC, nebo Emit?
Po této zkušenosti jsem si ještě více začal vážit systému SIAC, na který jsme zvyklí u nás.
Ve Finsku se používají čipy Emit. Fungují bez problémů, ale jsou větší a při ražení se musí zasunout přímo do snímače.
SIAC je podle mě komfortnější – stačí proběhnout kolem krabičky a kontrola je zaznamenaná.
Na druhou stranu si člověk během několika minut zvykne i na Emit.
Pět kilometrů může znamenat úplně něco jiného
Na obou akcích bylo možné vybírat z několika délek a obtížností tratí. To se mi velmi líbilo, protože si může vybrat opravdu každý – začátečník, rodina s dětmi i zkušený orientační běžec.
V Tampere jsem si vybral trať 5H.
Upřímně? Díval jsem se hlavně na číslo.
Pět kilometrů. To zvládnu.
Teprve později jsem zjistil, že písmeno za číslem není náhodné a pravděpodobně označuje obtížnost:
- H – Helppo: lehčí varianta
- V – Vaativa: náročnější varianta
A tehdy mi došla jedna věc.
Ještě štěstí, že jsem si vybral 5H. Kdybych tehdy sáhl po 5V, mám trochu obavu, že bych ve finském lese možná byl ještě dnes.
Tampere: pravý finský orientační běh
První závod byl přesně takový, jak jsem si finský orientační běh představoval.
Čekaly nás skály, borovicové lesy, močály i nenápadné pěšinky. Naštěstí bylo mimořádně suché období. Ve Finsku tehdy dokonce platil zákaz rozdělávání ohňů, takže většina močálů byla poměrně suchá.
Přesto to nebyl jednoduchý závod.
Tady nestačilo běžet po cestách. Musel jsem opravdu používat buzolu a běžet podle azimutu. Odhadem devadesát procent postupů jsem řešil právě tímto způsobem.
A stejně jsem udělal několik chyb.
Nejvíce mě potrápil postup z kontroly 13 na 14. Tam jsem byl úplně mimo. Dvě kontroly jsem dohledával opravdu dlouho.
Po doběhu jsem se na sebe trochu zlobil, ale právě to je orientační běh.
Člověk se pořád učí.
Lahti: úplně jiný svět
O den později jsme se přesunuli do Lahti.
A jako bychom přijeli na úplně jiný druh závodu.
Místo divokého lesa nás čekal nádherný lesopark protkaný cestami – úzkými, širokými, lesními, štěrkovými i asfaltovými.
Najednou jsem buzolu téměř nepotřeboval. Orientoval jsem se hlavně podle cest a jejich křižovatek.
Tento styl mi seděl mnohem více.
Větší problém mi způsobila pouze jedna kontrola, kdy jsem si spletl cestu a odběhl jinam, než jsem měl. Jinak jsem měl z orientace výborný pocit.
Bylo fascinující zažít během dvou dnů dva naprosto odlišné světy orientačního běhu.
Livelox: závod nekončí v cíli
Další věc, která mě nadchla, byl Livelox.
Po závodě jsme si mohli nahrát GPS záznam z hodinek a propojit ho s konkrétní akcí. Najednou člověk vidí svůj skutečný postup, může porovnat varianty s ostatními závodníky, zjistit, kde ztratil čas, a hlavně se poučit.
Podle mě je to skvělý nástroj pro každého, kdo se chce zlepšovat.
Malé orientační tržiště
Na obou akcích byly také stánky s orientačním vybavením – botami, ponožkami, kompasy, doplňky a různými drobnostmi.
Když jste něco zapomněli doma nebo jste si chtěli přivézt malou vzpomínku z Finska, nebyl problém.
Jaké z toho máme pocity?
Po obou závodech jsme odjížděli s výbornou náladou.
Po Tampere jsem byl na sebe trochu naštvaný kvůli několika dohledávkám. Lahti mi naopak sedlo téměř dokonale. Právě díky tomu jsem si ale znovu uvědomil jednu důležitou věc.
Orientační běh není jen o výsledku. Je o rozhodování, práci s mapou, schopnosti poučit se z vlastních chyb a hlavně o radosti z pohybu v nádherné přírodě.
Rozhodně nelitujeme, že jsme se těchto závodů zúčastnili.
Byla to jedna z nejhezčích částí naší cesty po Finsku.
Kde hledat orientační závody ve Finsku?
Kdo plánuje cestu do Finska a chtěl by si také zaběhnout místní orientační závod nebo trénink, může využít oficiální kalendář finského orientačního svazu:
Oficiální kalendář orientačních závodů ve Finsku
Najdete v něm závody, tréninky i samostatné tratě po celém Finsku.
A moje rada na závěr?
Nebojte se vyrazit.
Nemusíte mít strach z jazyka ani registrace. Stačí přijet, usmát se, zaplatit startovné, vzít mapu a vyběhnout.
Možná se cestou několikrát ztratíte.
Ale právě díky tomu objevíte něco, co se z turistického průvodce nikdy nedozvíte.
