Je osm hodin ráno a jsem u chaty Sůkenická, kde dnes odstartuji Beskydský Ultra Trail. Čeká mě trasa dlouhá přibližně 34 kilometrů s převýšením přes 1 500 metrů.
Upřímně se zatím cítím ospalý a unavený. Kopec od autobusu k chatě Sůkenická mě sice docela probral, ale únava z předchozích dnů rozhodně nezmizela. Už teď je kolem 20 °C a během dne má být ještě tepleji. Podle předpovědi by odpoledne mohlo také trochu sprchnout.
Zázemí závodu vypadá skvěle. Akreditace proběhla rychle a ve startovním balíčku jsem dostal opravdu pěkné funkční tričko.
Nečekaný dárek k padesátinám
Na start Beskydského Ultra Trailu jsem se dostal trochu nečekaně.
V pondělí, den po mém nepovedeném závodě na Grand Prix Silesia, při kterém jsem bloudil a úplně vyhořel, mi zavolal kamarád Lukáš. Závodu se nemohl zúčastnit, a tak mi nabídl svou registraci. Prý jako dárek k mým padesátinám.
Když jsem si pořádně prohlédl délku a profil trasy, napadlo mě:
„Asi mě chce zabít.“ 🤣
Když mi Lukáš volal, cítil jsem se ještě docela dobře, a proto jsem nabídku přijal. Následujících pět dní jsem toho ale litoval. Po čtyřech etapách orientačního běhu jsem byl pořád unavený a na další dlouhý závod jsem se vůbec necítil.
Společně se mnou se na start postavila také Marťa, která získala registraci od Lukášovy přítelkyně.
Společně s Marťou, nebo každý sám?
Asi první tři kilometry jsem přemýšlel, jestli mám pokračovat s Marťou a užít si s ní pohodový partnerský trail, nebo běžet vlastním tempem.
Marťa se mnou už tak často na hory nechodí, a proto je pro mě každý společný výlet do hor vzácný. Natož tak dlouhá horská trasa, jako byla tato.
Na druhou stranu mi běželo hlavou, že by byla během celého závodu ve stresu z toho, že mě brzdí. Několikrát totiž sama zmínila, že mě nechce zdržovat.
Chvíli jsem byl na vážkách. Nakonec jsem se rozhodl, že si každý užijeme svůj vlastní závod. Cítil jsem se dobře, rozběhl jsem se a pokračoval svým tempem.
Prvních patnáct kilometrů se mi běželo skvěle
Prvních přibližně patnáct kilometrů se mi běželo opravdu dobře. Snažil jsem se postupovat svižně a běžet všechno, co se běžet dalo.
Trasa vedla nádhernou beskydskou krajinou. Beskydy mám moc rád a právě prostředí bylo jedním z důvodů, proč jsem si závod užíval, i když mi později začaly docházet síly.
Trať vedla také kolem dvou rozhleden. První byla rozhledna Miloňová, která se nacházela přibližně 9,5 kilometru před cílem. Druhou byla rozhledna Sůkenická, kolem níž jsme probíhali asi 500 metrů před cílem.
Na otevřených místech, kam svítilo slunce, však bylo pořádné horko.
Značení, za které patří pořadatelům pochvala
Trať byla značená opravdu výborně. Po celé trase byly červeno-bílé pásky a na důležitých místech také výrazné černé šipky ve žlutém poli.
Nemusel jsem nikde složitě hledat směr ani přemýšlet, kudy mám pokračovat. Po zkušenostech z orientačního běhu mi tentokrát žádné bloudění opravdu nechybělo.
Za značení patří pořadatelům velká pochvala.
Co jsem jedl a pil
Stejně dobře jako značení byly připravené také občerstvovací stanice.
Na první občerstvovačce, přibližně na jedenáctém nebo dvanáctém kilometru, jsem si dal polovinu banánu a kousek chleba se škvarky.
Na druhé občerstvovací stanici jsem si vzal banán a kousek melounu. Na třetí jsem si dal, pokud si dobře vzpomínám, opět banán.
Po cestě se mi trochu ozvalo břicho, a tak jsem začal cucat zázvorový bonbon, který jsem si nesl s sebou.
Snažil jsem se průběžně pít, ale pravděpodobně jsem to přesto podcenil. Za více než pět hodin na trati jsem vypil přibližně dva litry tekutin. Před závodem jsem samozřejmě pil také, ale po doběhu jsem měl velkou žízeň a musel jsem tekutiny dohánět.
V horkém počasí to nejspíš nebylo dost.
Po pětadvacátém kilometru režim „off“
Přibližně po patnáctém kilometru jsem začal pociťovat únavu. Kolem pětadvacátého kilometru se moje tělo definitivně přepnulo do režimu „off“ a rozsvítila se varovná kontrolka.
Nevím, jestli za to mohlo především velké horko, únava z předchozích závodů, nedostatek tekutin, nebo skutečnost, že na tak dlouhý horský závod nemám momentálně dostatečně natrénováno. Možná se všechno sešlo dohromady. Je také možné, že jsem úvod závodu trochu přepálil.
Na odstoupení jsem ale nemyslel. Věděl jsem, že se do cíle dostanu. Byl jsem jen opravdu hodně unavený.
Tůňka tři kilometry před cílem
Část závěru trasy vedla podél potoka. Asi kilometr jsem si v duchu říkal:
„Kdyby tady tak byla nějaká tůňka, hned bych do ní skočil.“
Najednou přišla odbočka doleva. Na zemi jsem uviděl odložené hůlky a v korytě potoka kluka, který se tam osvěžoval. Počkal jsem, až vyleze, a potom jsem do vody skočil také.
Bylo strašné horko a cítil jsem se přehřátý. Studená voda mi proto udělala neskutečně dobře.
Podle záznamu GPS se tůňka nacházela přibližně tři kilometry před cílem. Po osvěžení mě ale ještě čekalo závěrečné stoupání k rozhledně Sůkenická. V tu chvíli se počítal každý metr.
Cíl za pět hodin a devět minut
Do cíle jsem doběhl v čase 5 hodin a 9 minut. Hodinky mi ukázaly vzdálenost 33,49 kilometru a nastoupaných 1 557 metrů. Údaje tedy téměř přesně odpovídaly avizovaným parametrům závodu.
Samotný doběh byl skvělý. U cíle stála spousta lidí a povzbuzovala každého závodníka. Zrovna jsem dobíhal sám, takže potlesk v tu chvíli patřil jen mně. Komentátor řekl moje jméno a povzbuzoval mě až do cíle.
Po tom všem to byl opravdu krásný pocit.
V cíli jsem byl zbitý jako kůň, ale zároveň šťastný, že jsem závod dokončil.
Když jsem se podíval na mobil, našel jsem zprávu od Marti: „Zavolej mi, až budeš v cíli.“
Teprve při telefonátu jsem zjistil, že ze zdravotních důvodů ukončila závod na druhé občerstvovací stanici. Až jsem se v cíli trochu dal dohromady, vyzvedl jsem ji cestou zpátky.
Knedlo vepřo pro každého závodníka
V cíli dostal každý závodník knedlo vepřo. Po více než pěti hodinách na trati mi chutnalo výborně.
Občerstvení během závodu i jídlo v cíli musím opravdu pochválit. Bohužel jsme nemohli zůstat až do vyhlášení výsledků a případné tomboly.
Večer mi tělo vystavilo účet
V sobotu večer jsem byl opravdu vyčerpaný. Bolela mě noha i pata a nemohl jsem pořádně usnout. Kvůli bolesti jsem si nakonec vzal Ibalgin.
V neděli už mi bylo podstatně lépe. Dnes je pondělí, dva dny po závodě, a cítím se celkem dobře. Nějaká únava samozřejmě zůstala, ale jinak je všechno v pořádku.
S odstupem hodnotím celý závod velmi pozitivně. Trať byla krásná a výborně značená. Pořadatelé připravili skvělé zázemí, občerstvovací stanice i atmosféru v cíli.
Beskydy miluji a na Beskydský Ultra Trail bych se chtěl někdy vrátit.
Příště bych měl více pít, lépe odpočívat po etapových závodech a možná si také dávat větší pozor na to, jaké narozeninové dárky přijímám. 🤣
Děkuji Lukášovi, Janě a Martině, že si na mě vzpomněli.