Od závodu už uplynulo několik měsíců, ale ten zážitek ve mně zůstal natolik silný, že jsem se k němu chtěl vrátit i v tomto článku.
Dne 31. prosince 2025 se konal už 36. ročník Silvestrovského běhu Hrabovou. Pro mě byl výjimečný tím, že jsem si tuto tradiční akci poprvé užil nejen jako pořadatel, ale také jako běžec.
Nejdřív jsem kolem závodu jen projížděl
Ještě dávno předtím, než jsem se stal pořadatelem Silvestrovského běhu Hrabovou, jezdíval jsem na silvestrovské výšlapy na Lysou horu. Cestou jsem několikrát projížděl Hrabovou, viděl běžce a říkal si:
„Co se to tady vlastně běhá?“
Tehdy by mě ani nenapadlo, že se jednou stanu součástí pořadatelského týmu této akce. A už vůbec ne, že si ji později sám zaběhnu.
Když se na to dívám zpětně, je to docela vtipné. Nejdřív jsem závod jen zahlédl cestou na Lysou horu, potom jsem ho začal pomáhat pořádat a nakonec jsem se postavil také na trať.
Pořadatel, který svůj závod nikdy neběžel
Silvestrovského běhu Hrabovou jsem se v minulosti zúčastnil mnohokrát, pokaždé však jako pořadatel.
Pomáhal jsem připravovat zázemí, označovat trať, rozvážet materiál, věšet bannery partnerů, chystat občerstvení a plnit další úkoly, bez kterých se závod neobejde. Během samotné akce jsem pak měl své stanoviště a další povinnosti.
Závod jsem tedy znal velmi dobře, ale vždycky jen z druhé strany.
To se změnilo právě při 36. ročníku díky úplné novince – Silvestrovské štafetě.
Jak vznikla Silvestrovská štafeta
Silvestrovskou štafetu jsem navrhl já a Martina souhlasila s jejím zařazením do programu závodu.
Trať se pro štafetu přímo nabízela. Hlavní závod se běží na dva okruhy a trasa se v několika místech vrací do blízkosti startu a cíle. Díky tomu bylo možné vytvořit čtyři úseky o délkách:
1,5 km – 3,1 km – 1,4 km – 3,2 km.
Jednotlivé úseky sice nebyly stejně dlouhé, ale to vůbec nevadilo. Naopak si každý tým mohl rozdělit pořadí podle možností a zkušeností svých členů.
Od začátku jsem štafetu nevnímal jako disciplínu pouze pro zkušené běžce, kteří sestaví rychlý tým a budou bojovat o vítězství.
Myslel jsem hlavně na rodiny s dětmi, spolupracovníky, kamarády, příležitostné běžce a lidi, kteří se chtějí na Silvestra trochu hýbat, společně se pobavit a něco zažít.
Právě v tom jsem viděl její největší smysl.
Možnost najít si tým
Součástí nápadu byla také jednoduchá štafetová seznamka.
Nešlo o partnerské seznamování. Jednalo se o tabulku, do které se mohl zapsat jednotlivec hledající tým. Stejně tak tým, kterému chyběl jeden nebo dva členové, mohl napsat, že hledá dalšího běžce.
Tento nápad vycházel i z mé vlastní zkušenosti. Sám někdy obtížně hledám parťáky na sportovní akce. Často nevím, jestli jsou závody, které si vybírám, pro ostatní příliš náročné, zda nemají čas nebo se na ně jednoduše necítí.
Chtěl jsem proto vytvořit možnost, která by lidem pomohla najít společný tým, poznat nové sportovní parťáky a nemuset na Silvestra zůstávat sami.
Při prvním ročníku tuto možnost zatím nikdo nevyužil, ale věřím, že má do budoucna smysl. Stačí, aby díky ní jednou vznikl jediný tým nebo nové přátelství, a svůj účel splní.
Místo rodinné štafety Fantastická 4ka
Původně mě napadlo sestavit rodinnou štafetu. Brzy se však ukázalo, že by to během závodu bylo organizačně velmi složité. Celá rodina má při akci spoustu práce a uvolnit čtyři pořadatele ve správný čas by pravděpodobně nebylo možné.
Dostal jsem ale svolení odběhnout jeden úsek, pokud současně zvládnu všechny své pořadatelské povinnosti.
Začal jsem tedy hledat vlastní tým.
Prvním členem se stal můj kamarád a kolega z práce Martin Matušík. Ten přivedl také svou sestru Katku Oprchalovou a bratra Romana Matušíka.
Náš tým jsme pojmenovali Fantastická 4ka 🙂.
Nebyla to sestava složená ze čtyř zkušených závodních běžců. Martin si občas zaběhá, Katka také běhá spíše příležitostně a Roman předtím téměř vůbec neběhal.
Přesto se jim myšlenka společné silvestrovské štafety zalíbila a rozhodli se do toho jít.
Přesně takový tým jsem si při vymýšlení nové disciplíny představoval.
Příprava nezačíná až ráno před závodem
Jako pořadatel nezačínám závodní den příchodem na start. Příprava celé akce probíhá už několik týdnů předem.
S Martinou doma připravujeme ceny, tištěné mapy, QR kódy, včetně QR kódů pro platby na místě, a startovní čísla s čipy. Nakupujeme občerstvení, připravujeme potřebné podklady a komunikujeme s úřadem.
K tomu se přidává spousta dalších drobností, které nejsou zvenčí téměř vidět, ale bez nichž by se závod nemohl uskutečnit.
V samotný den akce je potřeba navézt ze skladu veškerý materiál, občerstvení a vybavení, připravit prostory kulturního domu, rozvěsit reklamní bannery a prezentaci partnerů a označit trať.
Díky skvělým dobrovolníkům, kteří po příchodu okamžitě přiloží ruku k dílu, nám tato příprava zabere přibližně tři hodiny. Bez jejich pomoci by byla mnohem náročnější.
A já bych se pravděpodobně na trať vůbec nedostal.
Roman odstartoval, já ještě hlídal zatáčku
Naši štafetu rozbíhal Roman, kterého čekal první úsek dlouhý 1,5 kilometru.
Před startem jsme mu všichni fandili a povzbuzovali ho. Měl určité obavy, zda svůj úsek zvládne, protože prakticky neběhá. Na start se navíc nepostavil ve speciálním běžeckém oblečení, ale jednoduše v teplácích a mikině.
Po startovním výstřelu jsem ale ještě nemohl zamířit rovnou do předávacího prostoru.
Asi 150 metrů za startem následuje prudká zatáčka doprava. Mojí pořadatelskou povinností je stát právě v tomto místě, ukazovat běžcům správný směr a dávat pozor, aby někdo nepokračoval špatnou cestou.
Teprve když všichni závodníci bezpečně proběhli, mohl jsem se přesunout do předávacího koridoru a připravit se na svůj úsek.
Romana jsem viděl přibíhat už z dálky po dlouhé rovince. Nevypadal ani tak vyčerpaně jako spíše nadšeně. Svůj první úsek zvládl a v předávacím koridoru mi podal štafetový kolík, ve kterém byl umístěný měřicí čip.
V tu chvíli jsem se po mnoha letech pořádání stal skutečným účastníkem Silvestrovského běhu Hrabovou.
Druhý úsek naplno a se zvonečkem
Před startem svého úseku už jsem příliš nervózní nebyl. Nervózní jsem byl spíše před celou akcí, protože jsem chtěl, aby všechno dobře dopadlo, fungovala organizace i předávky a nikdo se na trati nezranil.
Když jsem ale přebíral štafetový kolík, už jsem si závod naplno užíval.
Můj druhý úsek měřil podle hodinek 3,16 kilometru. Na moje poměry je to krátká vzdálenost, a tak jsem si řekl, že poběžím naplno a nechám na trati všechno, co bude v mých silách.
Výsledný čas byl 13:53 a průměrné tempo 4:24 min/km.
Pro mě to byl v podstatě takový delší sprint.
Běželo se mi opravdu skvěle. Možná i proto, že jsem měl obrovskou radost, že mi všechno vyšlo a že si závod konečně mohu užít také jako běžec a sportovec.
Během svého úseku jsem předběhl řadu dalších běžců, ale o předbíhání vůbec nešlo.
V ruce jsem měl zvoneček a každého, koho jsem dobíhal nebo míjel, jsem se snažil povzbudit. Zazvonil jsem, řekl mu, že běží skvěle, že už to nemá daleko do cíle a že to určitě zvládne.
I když jsem byl tentokrát na trati jako závodník, pořád ve mně zůstával také pořadatel. Nechtěl jsem jen co nejrychleji doběhnout svůj úsek. Chtěl jsem přispět k tomu, aby si závod užili i ostatní.
Strategie, předávky a společná radost
Velkou část zážitku tvořil také samotný tým.
Před závodem jsme společně probírali strategii jednotlivých úseků, tempo, předávky i to, za jak dlouho má být další člen připravený v koridoru.
Protože jsem byl z naší čtveřice běžecky nejzkušenější, ostatní se mě ptali na různé věci a chtěli vědět, co je čeká.
Bylo příjemné sledovat, jak se jejich počáteční obavy postupně rozptylují. Každý člen týmu měl svůj úsek a svůj důležitý podíl na celkovém výsledku.
Bavilo mě také sledovat, jak se při jednotlivých předávkách mění pořadí štafet. Přesné mezičasy jednotlivých úseků jsme neměřili, protože to nebylo podstatné. Mnohem důležitější bylo společné fandění, napětí a radost z každé povedené předávky.
Naše Fantastická 4ka běžela v pořadí:
Roman Matušík – Marek Moravec – Kateřina Oprchalová – Martin Matušík.
V cíli jsme dosáhli času 50:52,97 a obsadili jsme třetí místo.
Výsledek nás samozřejmě potěšil, ale ještě větší hodnotu měl společný zážitek.
Rodiny, děti a několik generací na jedné trati
Moje představa o charakteru štafety se nakonec skutečně naplnila.
Na start se postavilo pět čtyřčlenných týmů, tedy celkem dvacet účastníků. Nebyla to přehlídka profesionálních běžců, kteří by přijeli pouze bojovat o vítězství.
Sešli se zde kamarádi, spolupracovníci, děti i několik generací jedné rodiny.
Ve startovní listině byli například Hořínkovi a Kratochvílovi. V rodinných týmech běžely také děti.
Velmi mě zaujal také tým rodiny, která dlouhodobě žije v Austrálii, ale přijela na Vánoce za prarodiči. Do štafety se společně zapojili dědeček, tatínek a děti.
Právě takové příběhy podle mě ukazují, že štafeta nemusí být jen sportovní disciplínou. Může být také příležitostí spojit rodinu, strávit společně čas a vytvořit vzpomínku, která zůstane mnohem déle než výsledný čas v cíli.
Zimní a laskavá atmosféra
Počasí bylo skutečně zimní. Teplota se pohybovala přibližně kolem minus čtyř stupňů a během závodu přicházely sněhové přeháňky.
Jako pořadatel vždy sleduji stav tratě a mám obavu, aby nebyl povrch kluzký a někdo se nezranil.
Tentokrát ale byly podmínky příznivé. Povrch neklouzal, nefoukal příliš silný studený vítr a padající sníh dodal celé akci nádhernou atmosféru.
Když jsem kolem sebe viděl smějící se sportovce, jejich rodiny a kamarády, cítil jsem se opravdu skvěle. Lidé si navzájem fandili, podporovali se a společně si užívali poslední sportovní chvíle roku.
Celá atmosféra byla silvestrovská, zimní a hlavně velmi laskavá.
Celkem 260 běžců
Celkem se 36. Silvestrovského běhu Hrabovou zúčastnilo 260 běžců.
Na Poslední 9ku se postavilo 171 závodníků, Závěrečnou 5ku absolvovalo 69 běžců a novou Silvestrovskou štafetu si vyzkoušelo 20 účastníků v pěti čtyřčlenných týmech.
Myslím si, že se povedla nejen nová štafeta, ale celý závod.
Jako pořadatelé se vždy snažíme, aby si akci neužili pouze samotní sportovci, ale také jejich rodiny, kamarádi a všichni, kteří přijdou fandit.
Chceme, aby se lidé dobře bavili, měli co jíst a pít a odnesli si příjemný sportovní zážitek.
Stejně přistupujeme ke všem závodům Hrabovských běhů.
Poděkování
Velké poděkování patří všem, kteří se na přípravě a průběhu 36. Silvestrovského běhu Hrabovou podíleli.
Děkuji městskému obvodu Ostrava-Hrabová, členům MK Seitl Ostrava, týmu Hrabovské běhy a všem našim dobrovolníkům.
Zvláštní poděkování si zaslouží také Ilona a Libor Hromádkovi, kteří naše závody pravidelně zachycují na krásných fotografiích.
Děkuji také všem závodníkům, jejich rodinám, přátelům a divákům. Právě oni společně vytvořili atmosféru, na kterou budu ještě dlouho vzpomínat.
Třeba jednou rodinná štafeta
Pro mě osobně nebyl 36. Silvestrovský běh Hrabovou jen dalším pořadatelským dnem.
Byl to okamžik, kdy jsem si svůj závod poprvé opravdu prožil také jako účastník, běžec a sportovec.
Moc rád bych si tuto zkušenost zopakoval. Pokud to pořadatelské povinnosti dovolí, chtěl bych si příště znovu zaběhnout některý ze štafetových úseků.
A ještě větší radost bych měl, kdyby se jednou podařilo sestavit naši rodinnou štafetu – třeba se mnou, Andělkou, Adélkou a Terezkou.
To by pro mě byl opravdu krásný společný zážitek.
Na další ročník se proto těším nejen jako pořadatel, ale také s nadějí, že si Silvestrovský běh Hrabovou znovu užiji i jako běžec.